Datum akce: 30.03.2024 v 09:00
Do začátku zbývá: 0dní 0hod 0min 0sec

AKCE T9

Ročník 2018

Od té doby, co jsem před dvěma lety úspěšně vypátrala a zneškodnila nálož profesora Chepchepse, hlodala ve mně myšlenka vyzkoušet si tuto akci i z pozice organizátora. Mé přání bylo vyslyšeno zhruba koncem srpna, kdy Kuba vehementně sháněl někoho, kdo by se jeho “srdeční záležitosti” ujal. I rozhodla jsem se do toho skočit rovnýma nohama a přihlásit se jako hlavní organizátor.

Naštěstí jsem k sobě téměř okamžitě získala tým takřka superhrdinů - své bezkonkurenčně nejlepší spoluorganizátory, kteří při mě stáli jako strážní andělé, spolehlivě plnili všechny zadané úkoly a sami přicházeli s novými nápady. Aničko, Ondro, Kubo, Same, Daníku, Vítku a Ondro, vaše pomoc byla k nezaplacení a moc si jí vážím.

Díky tomu, že Kuba od předloňska veškerý materiál pečlivě uschoval, tak přípravy na akci nebyly tak náročné, jak jsem očekávala. Šlo jen o to, zkompletovat cedule, dotisknout chybějící, opravit bedny, zprovoznit bombu, nakoupit nové reflexní pásky, zámky k bednám a drobné odměny pro účastníky. Pak už jen za laskavé pomoci spolupracovníků vše dopravit do lesa a hra mohla začít! Vzhledem k tomu, že se letos akce konala až po zavedení zimního času, posunula jsem start už na osmou hodinu ranní. Všech patnáct přihlášených účastníků v šesti týmech (což je, pokud se nepletu, nový rekord!) bedlivě vyslechlo pravidla a zanedlouho potom byl proveden jejich výsadek na tajném území.

Tam už na ně čekaly zapeklité šifry, nelítostní vojáci, kteří to každému chycenému týmu pořádně osladili (jak můžete vidět i v naší fotogalerii) a další vypečené úkoly na cestě k překazení plánů zlotřilého profesora Chepchepse. Záhy po startu se mezi prvním a posledním týmem vytvořil až propastný časový rozdíl. Na vině bylo zřejmě to, že jediný přespolní tým neznal příĺiš dobře okolí místa výsadku (ještě aby, když se na tomto místě octl poprvé) a tím pádem byl oproti ostatním ve značné nevýhodě. Nakonec ale překonali nepříznivé podmínky a zdárně se probili všemi šiframi. Když ale v šest hodin dorazili teprve do poloviny trasy, tak po dohodě s organizátorem mu už jen pomohli sklidit stanoviště a závod nedokončili.

V tu dobu byl zbytek týmů už na cestě za profesorem Chepchepsem. Odvážně se prali s náročnými úkoly a pomalu, ale jistě, postupovali směrem k cíli. Na čele závodu figuroval tým Skřeti, který si zvládl své vedení udržet až do cíle a jako jediný dorazil v časovém limitu. Ostatní se ale nenechali zahanbit a svou misi nevzdali. Těsně po konci limitu tak ještě dorazil tým Invicta, který (vzhledem k věku všech svých členek) tímto slušným výsledkem všechny velmi příjemně překvapil. Netrvalo dlouho a světla na konci tunelu nakonec dosáhly i všechny tři zbývající týmy.

Musím se přiznat, že když v půl druhé nebyl nikdo ani v polovině trati, viděla jsem osud naší akce bledě.. O to větší bylo mé nadšení, když nakonec závod dokončily téměř všechny týmy. Gratuluji Verče a Adamovi k vítězství! Z mého pohledu největší výhrou zůstává to, že patnáct mladých lidí mělo možnost vyzkoušet si něco nového, mít radost z překonaných překážek a strávit tento listopadový den netradičním, smysluplným a snad i zábavným způsobem. Pro mě je vítěz každý, kdo překonal své obavy i svou pohodlnost, měl dostatek odvahy se postavit na start a byl připraven dát do toho vše, co bude v jeho silách.

Akce T9 2018 je u konce. Budu moc ráda, když se tato akce v budoucnu zase zopakuje, ať už pod mojí taktovkou, nebo pod vedením někoho z mladých účastníků, který do zajetých pravidel vnese svěží pohled na věc. S lidmi, jako jsou naši členové, je totiž radost spolupracovat.

Závod dokončili v časovém limitu:

Skřeti (8:57): Veronika Krátká; Adam Bartoš

Závod dokončili:

Invicta (10:11): Lucie Pochylová; Nikola Khailová; Markéta Hatašová
Ještě vymyslíme (10:53): Anna Hušková; Iveta Marešová
Ladislav a spol. (11:16): Ladislav Marko; Dagmar Lexová; Natan Starčevič
Bambinos (11:16): Jan Šoufek; Kateřina Pospíšilová; Michaela Medková

Závod nedokončili:

Hrdinná výprava za Zeď: Tomáš Tayari; Jan Fejt

Ročník 2016

Nevím jestli odklad na 6 let je dost, ale tak dlouho nám trvalo, než jsme řekli, že se to toho pustíme znovu. Resuscitovat akci po takových letech není nic snadného, přeci jen uplynulo už hodně času a málokdo si přesně pamatoval, jak to tehdy vlastně bylo. Jakožto hlavní organizátor to u mě bylo jiné, protože u mě tomu vždy předcházeli měsíce práce a na to se jen tak nezapomíná.

Nebýt tohle můj srdeční projekt, asi bych na to taky hodil bobek. Hodně věcí se muselo udělat na novo a dal jsem do toho víc, než si hodně lidí uvědomuje. Přijít z práce a místo práce jít něco dělat k počítači nebo do kůlny.... Muselo se sehnat nové bedny, znovu vytisknout nové cedule, zalaminovat je atd ... Poprvé jsem využil služební laminovačky, neb ta rodinná přestala po první stránce fungovat. Vše jsem se kupodivu snažil udělat tak, aby to několik let vydrželo a dalo se to použít znovu.

Do toho jsem si dal za osobní úkol sestavit detonátor, který bude skutečně odpočítávat čas, bude mít pohybový senzor atd... takže když něco uděláte špatně, začne pískat a blikat. K tomu jsem si musel koupit novou (mikro)pájku, která za ty peníze rozhodně nestála, ale práci naštěstí odvedla. Potom jsem musel sehnat hezkou krabičku, do které se to nakonec nevešlo, takže jsem sháněl ještě jinou atd.., prostě toho bylo hodně.

Aby toho nebylo málo, sestavoval nové mapy (ty staré byli otočené o 7.1° na východ, kvůli Křovákově zobrazení), řešil s každým kde bude a co tam bude dělat.... Bylo toho hodně. Snažil jsem se vše publikovat všem organizátorům, nebyl ani jeden papír, co bych měl jen já, vše bylo na Google Drive a všechny maily jsem posílal i všem organizátorům. Nakonec asi chybělo osobní setkání, ale to je pro nás prostě nereálné.

Akce podle mě dopadla celkem dobře. Mrzí mě, že se nepřihlásily někteří lidé od nás. Podle mě ze strachu :D. Ale i tak jsme měli 6 týmů, celkem 10 lidí, což je asi rekord. K našim 8 lidem se připojili ještě dva účastníci z veřejnosti. Hodně odvážné bylo rozhodnutí dvou lidí z naší skupiny, že se na celou taškařici vydají sami.

Začátek byl jako obvykle trochu později, neb selhávala technika motorového vybavení. Ale i tak se nám letos podařilo při rozmisťování týmů několik lidí (nepříjemně) překvapit a zamotat jim hlavu. O malém žertíku s batohy ani nemluvě. Počasí nám na startu vysloveně přálo, drobný déšť promáčel zem, brzy však přestal a jakmile se hráči dostali do lesa, čekal je nádherný mlžný opar. Během dne se dokonce tu a tam ukázalo slunce, takže počasí i příjemně překvapilo.

Oba jednočlenné týmy se hned se začátku ukázali jako nesmírně výkonné. Jeden byl za hodinu od startu už na za čtvrtinou trati a mířil do poloviny. Tam ho měl chytit organizátor a zpomalit ho, ale jelikož zaspal, byl v té době ještě v Jablonci. Vojáci byli letos vůbec zklamání, čekal jsem od nich lepší výkony. Místo aby zpomalovali zejména týmy ve vedení, zdržovali spíše týmy vzadu, které jsme potřebovali dostat do cíle co nejdříve. První účastník byl na první živé kontrole ještě půl hodiny před organizátorem a musel počkat až se postaví lanová technika. Pak naštěstí minul ceduli jednu ceduli a hodně si zašel, než ho napadlo zavolat na HelpLine a vrátit se.

Já sám jsem celý den lítal jak hadr na holi a neměl jsem ani minutu volna, abych se najedl. Ještě že jsem nemusel pro nikoho někam jet, to už bych fakt asi nestihl nic. I tak jsem umísťoval poslední cedule půl hodiny před druhým jednočlenným týmem tvořeným závodnicí, která se zatím dostala do vedení. V cíli byla v 18:15, což byl rekord. Musela tam ale počkat, protože mě zrovna v tu dobu přestal fungovat můj pečlivě postavený detonátor :D. Půl hodiny jsem se v tom vrtal a potom jsem to vzdal a poslal jí do cíle. Než ale přišel další tým, už jsem to zase opravil a na poslední tři týmy to fungovalo. Tedy kromě bzučáku, který jsem svojí opravou poslal do věčných lovišť.

Ve výsledku se do cíle dostali 4 týmy ze 6. Všechny 4 to také stihli v časovém limitu (do 20:00). Třetí a čtvrtý tým dorazili skoro shodně asi 15 minut před časovým limitem a po cestě se drželi hodně pohromadě.

A aby toho nebylo málo, poslední úsek byl fakt odporný. Od posledního živé kontroly jsme je navigovali pod zem a do posledního úsek museli projít podzemím. A protože pršelo, stoupla voda a místo po kotníky to bylo po kolena. Ale i tak těch 1.7 km došli a nikdo to nevzdal. Obecně jsem byl celkem hodně nadšený z toho, že to ty 4 týmy dokázali.

První tým (jednočlenné dívčí komando) v cíli měl i nejméně trestných bodů takže nebylo co řešit. Hodně mě překvapila, i když šla sama, vše s přehledem zvládala, měla dobrou náladu a neslyšel jsem od ní jedninou stížnost.

Z týmů příšerně pohořel naši nejmladší kluci, pořád někde kufrovali a nedokázali rozluštit ani tu nejjednodušší šifru. Počet telefonátů na HelpLine šel hodně vysoko, na jedné šifře strávili i více než hodinu a orientace s mapou nebyla jejich silnou stránkou. Do 20:00 zvládli dojít akorát do poloviny trati, odkud jsme je stáhli spolu s organizátorem.

Straší hollky si vedli lépe, v časovém limitu došli až ke do 3/4 trati, ale dál už jsme jít nenechali, přeci jen padla tma a poslední úsek byl fakt náročný.

Co se mě týče, tak vyhráli všichni, kdo došli do cíle. A druzí byli všichni, kteří měli vůbec odvahu se zúčastnit.

Pořadí týmů v cíli:

Bůh je žena (8:45): Tereza Hoffrichterová
Agent K (9:36): Ondřej Vaniš
Tým Alfa (9:43): Ondřej Šilhán; Jan Hladík
Strangeways (9:46): Anna Kvíčalová; Barbora Bernatová

Více fotografiií můžete najít v naší fotogalerii.

Ročník 2010

Po malé roční pauze, které byla způsobena malým zájmem ze strany účastníků a vyšší časovou vytížeností organizátorů, jsme se po malá poradě opět rozhodli uspořádat Akci T9. Nutno říci, že moje původní představa byla poněkud jiná než to nakonec vše dopadlo.

Po minulých letech jsme snad už konečně vyvážili obtížnost a doladili veškeré detaily. Pro organizátory to bylo takové deja vu. Přece jen už jednotlivé akce tak trochu splývají a je trochu těžké je od sebe rozlišit. Výhody toho, že akci pořádáte už třetí rok jsou jasné. Víte co a jak, kde co bude, co bude fungovat, co nebude a kde jsou riziková místa celé akce. Má to ale nevýhody. Přece jen jsou lidi tak trochu unaveni a do budoucna to bude chtít nějaké nové nápady a nějakou větší změnu. Takže bylo jisté, že tohle je poslední ročník Akce T9 tak jak ho známe.

Letos byla unikátní šance nahnat do této co nejvíce lidí z naší skupiny, takže jsme toho patřičně využili. Především jsme zahájili masivní, opravdu masivní letákovou kampaň :). Takže zájemců bylo nakonec docela hodně, ačkoliv to chtělo trochu přemlouvání. Dohnat lidi, kteří měli o akci zájem k tomu, aby se přihlásili byl ale málem nadlidský úkol. Trochu mě mrzelo, že ne všichni lidi, kteří by na akci mohli být této možnosti využili, ale i tak jsem byl rád alespoň za těch pár lidí, co se nakonec zůčastnili. A jelikož se přihlásil i jeden tým z veřejnosti, měli jsme nakonec přesně 5 týmů, což nebylo přesně tolik, co jsme považovali za optimum.

Příprava akce samotné už byla více méně rutina. Přece jen když už něco děláte potřetí, tak už to je více méně rutina. Provedli jsme pár úprav na materiálu, dali dohromady vše co bylo potřeba, sepsali harmonogram atd... Narozdíl od minule se mi povedlo se mi sehnat pár lidí navíc, co dělali vojenské hlídky na našem území. Tímto bych jim chtěl moc poděkovat, protože i díky nim to mělo tu pravou šťávu.

Příprava trasy závodu už byla spíše pěkný výlet, než náročná tůra a i když jsme se obligátně ztratili, cesta nám uběhla poměrně rychle. Trochu na poslední chvíli se ještě udály menší změny ve složení týmů, samozřejmě až potom co byli vytištěni diplomy. Ani problémy s nedostatky ve vozovém parku se nám letos nevyhnuli, ale i ty byli jakž takž zvládnuty.

Pokud mám posoudit akci samotnou, tak ta se letos kromě krásného počasí vyznačovala především čekáním. Pořád se na něco čekalo. Hned na začátku akce vzniknul prostoj, když jeden z našich organizátorů se svým autem zapadnul a tak závodníci měli na startu dlouhou chvíli. Potom se čekalo až dorazí na první stanoviště, potom až projdou kontrolami atd...

Jestli něčeho letos lituji, tak toho že se hráči přece jen tolik nesnažili vyhýbat vojenským hlídkám, asi z obavy, aby se tím moc nezdrželi. Naopak jsem rád, za chování hlídek, které to chyceným týmům dávali pěkně sežrat. Další věcí potom bylo, že týmu postupem času nabírali nepěkné zpoždění. Ať již z důvodu nepozornosti a nutnosti se vracet, či zadržení vojáky, nebo proto, že si pro nápovědy chodili až moc často. Takže ve výsledku se střílelo až za tmy a všechny tři týmy, co závod dokončili dorazili na hranici časového limitu.

Dva týmy z pěti bohužel závod nedokončili a vzdali ho. Zejména překvapili dva kluci, kteří měli podle mě velké šance, ale krutě podcenili přípravu. Druhý tým měl zase problém v polovině trati, kdy se musel několikrát vracet a nakonec nedokázal dokončit úkol s bednami. Z tří týmů, co dorazili do cíle potom jeden došel až těsně po časovém limitu. Kdyby se hoši lépe podívali na mapu mohli být první. První tým co dorazil na konec trati nakonec nevyhrál, neboť cestou nasbíral více trestných bodů.

Nakonec si ale myslím, že se akce líbala všem a to je hlavní. Ono to kdo dostane cenu za první místo není tak důležité. U této akce je už to, že se člověk přihlásil a chtěl to zkusit, velká výhra a ti co dorazili až co cíle mají být právem na co hrdí.

Co dodat? Děkuji všem, co se akce zůčastnili, a všem co pomáhali s její realizací. Zda se znovu setkáme za další rok je ve hvězdách a zda k tomu budu moci ještě něco říci také. Ale doufám, že takhle pěkná tradice se vytratí, ale bude pokračovat dál.

Vítězný tým:

Ed Force One: Radek Halama; Pavlína Stružská

Tým dorazil do cíle v čase 9 hodin 56 minut. Gratulujeme.

Ročník 2008

A bylo to tu zase. Opět jsme pořádali akci T9. I když mnozí z organizátorů po minulém ročníku říkali, že nikdy víc. A pár hráčů co nás po celou dobu minulé akce proklínalo by se také možná našlo. Ale přece se zase našli tací, kteří do toho šli a i proto mají můj obdiv. Ono se to nezdá ale příprava a realizace takovéto akce přede jen zabere dosti velké množství času a peněz, které se přeci jen všechny nevrátí zpět. Ale i přes váhání jsme do toho šli znova.

Realizační plán na letošní rok byl jednoduchý. Co nejvíc soutěžícím zatopit. Minule se ukázalo, že účastníci přece jen čekají peklo a tak je nesmíme zklamat. Navíc letos byly předpovědi počasí dobré a tak jsme museli vymyslet něco, co hráče zdrží, když už to nebudou sněhové závěje. Takže jsme si hned z kraje pohráli s mapou a trochu soutěžícím znepříjemnili hledaní lokalit. Nutno říci, že je to moc nezpomalilo, ale přece jen pár horkých chvilek jsme jim tím připravili. Další na seznamu byly šifry. Tady jsme minule byly až moc velkorysí a nechávali soutěžím nápovědy šifrám moc blízko. Letos přece jen museli nohy protáhnout a tak se většina ze závodníkům musela chtě nechtě vydat pro klíč. Je asi pravda, že některé šifry byly moc těžké a bez nápovědy se dali rozluštit jen ztěží ale i to přecejen patří k T9 stejně jako špatné počasí... Které nás letos vysloveně zklamalo, neb hezčí listopadový víkend už jsme dlouho nezažili.

Poslední věcí jak znepříjemnit soutěžícím trasu, aby si nepřipadali jak na výletě, ale v nitru nepřátelského území byly vojáci. Dříve se sice také snažili, ale třeba minulý rok byl jejich výkon vyloženě slabý. Takže jsme najali novou krev a povolili jim uzdu, takže se k některým soutěžícím chovali velmi nepěkně. Dobře jim tak, nemají se nechat chytit. A aby toho nebylo málo, vypustili jsme do terénu i Luďu. To teprve soutěžící poznali co to znamená běh o život. Luďa řádil po celém území jak černá ruka a počet chycených týmů se díky němu výrazně zvětšil, i když vojáků bylo měně než minulý rok. Ale i tak se našel tým, který všem vojákům utekl a nedal se chytit ani jednou. Škoda že tihle kluci nakonec skončili poslední, docela jsem ji fandil.

Co se týče počtů lidí, konalo už klasické schéma. U nás je mnoho potenciálních účastníků ale nechce se jim. No já je nutit nebudu, sami se připravují o krásný zážitek. Takže už klasicky to vypadalo 1/3 lidí naši členové a 2/3 veřejnost. Co se té týče, tak tam to je přesně opačně. Hlásí se spoustu lidí ale jen pár z nich to dotáhne na startovní čáru. Letos jsme si sice dávali už pozor, aby se nám hráči neodhlásili na poslední chvíli, ale přece jen k tomu došlo a startovalo méně týmu než jsme doufali. Ale co, T9 nebyla nikdy masová akce a asi nikdy nebude. Ale příště by to přece jen chtělo vyšší účast.

Akce samotná proběhla poměrně v klidu a v pohodě. Sice se nám při stavbě trati trochu pochroumal jeden organizátor, ale nakonec se ukázalo, že to nebude tak zlé jak se zpočátku zdálo. Až na drobné zaváhání a pár excesů z řad organizátorů, které naštěstí neměly žádné vážné následky, celá akce proběhla v naprosté organizátorské pohodě a letos jsem si jako organizátor užil mnohem víc, než v minulém roce. Hráči to měli trochu těší, ale i tak se ukázalo že jsou jisté oblasti, ve kterých ještě musíme přitvrdit. Škoda jen toho týmu co minul stanoviště a dostal tak velkou časou penalizaci. No nic kluci, máte lépe číst :) .

Obecně jsem byl s akcí velice spokojený a nebyl jsem sám. I ostatním ogům se to moc líbilo. A podle hráčů to také jistě stálo zato. Když se všichni slezli na naší základně a spolu s organizátory pili čaj a likvidovali poslední zásoby a také výhru, oči všem svítili, když si navzájem vyprávěli, co vše za těch pár hodin prožili. To byly nejhezčí chvíle. I když byly všichni utahaní jak psy, pořád se mluvilo, venku tma jak v pytli a nikomu se nechtělo domů.

Co dodat? Ani nevím. Tohle byl druhý ročník, který jsem měl na starost já. A každý ročník to je lepší a lepší. Možná by se mělo v nejlepším skončit a nechat si třeba rok pauzu. Ale to není jen na mě. A pokud do toho budu mít co mluvit, tak se za rok uvidíme zase.

Vítězný tým:

Black Alpha: Martin Hencl; Ondřej Dlabal

Tým dorazil do cíle v čase 8 hodin 16 minut. Gratulujeme.

Ročník 2007

Tento ročník byl významný v mnoha věcech. Jednak proto, že se konal v zimě, kdy bylo všude nejméně půl metru sněhu. Další zajímavostí bylo, že to byl první ročník otevřený veřejnosti. Většinou se stejně účastnili naši přátelé nebo lidí, které známe. Nemohli jsme vybalit to nejtěžší, co umíme, na širokou veřejnost bez toho, abychom si to nejprve vyzkoušeli na testovacím vzorku.

Při plánování bylo jasně řečeno, že podmínky splnění závodu nastavíme poněkud mírněji, než tomu bylo dříve. Raději ať vyhrají všichni, než nikdo. Také díky počasí a sněhovým podmínkám jsme byly nuceni poněkud změnit plán, aby akce byla vůbec proveditelná. Je samozřejmé, že pokud se něco na akci stane, bude to na nás. A jelikož teď už nešlo o členy VZS, ke kterým jsme mohly dovolit i pěkně hnusné věci (poškozená nebo neúplná mapa, nebezpečné přechody a lezení, nerozluštitelné šifry), měla být celá akce spíše mírnějšího rázu. Ale jelikož si hráči vedli velice dobře, příští ročník zase přitvrdíme.

Nutno podotknout, že akci od začátku provázelo mnoho problémů. Nejprve obrovský zájem, na který jsme nebyly připraveni. Postupem času se sice lidé postupně odhlašovali, ale ne natolik abychom nestáli na hraně našeho kapacitního limitu. I tak to šlo zatím vše přibližně podle našich plánů. Pár týdnů před začátkem se ale ukázal první vážný problém. Jeden s našich organizátorů spolu s několika lidmi z naší skupiny musel odjet na závody VZS do Ostravy, které se konali přesně ten stejný víkend co T9. Tak jsme přišli o organizátora. Další nám odpadnul den před samotnou akcí na horečku. A to už bylo na naší organizaci znatelně cítit. A také to čeho jsem se obával nejvíc se uskutečnilo. Tři týmy se na poslední chvíli odhlásili. To už samozřejmě všichni náhradníci měli dávno jiné plány a žádnou náhradu se nám sehnat nepodařilo. Nutno říci, že hloupější výmluvy jsem už dlouho neviděl: "Jsem nemocný", "Maminka mě nepustila" a na závěr nejlepší "Já jsem zapomněl, že už to je tenhle víkend". Jako by nic z toho nevěděli dříve, než den před závodem.

A samotná akce? To se zeptejte spíše nějakého hráče... Co se týče organizace, šlo to většinou až překvapivě dobře. I přes značné ztráty v organizátorském týmu se mám to povedlo poměrně dobře zvládnout. Ano bylo pár přehmatů, jmenovitě jsme zjistili, že i GPS se nedá pořád věřit, i organizátor může zabloudit a i 12 vojáků může mít problém najít v lese pár lidí. Ale hráčům se to podle jejich slov líbilo, a to se myslím počítá hlavně. Takže příští rok na viděnou.

Vítězné týmy:

Highlanders: Ondřej Mottl; Jakub Kratochvíl; Martin Večeřa
Prdi: Antonín Lehký; Jan Pernikl

Oba týmy dorazili do cíle ve stejném čase 8 hodin 55 minut. Gratulujeme.

Fotografií moc není a pokud některý ze zúčastněných týmů má nějaké fotky, byli bychom rádi kdyby nás kontaktoval.

Starší

T9 byla dříve interní akcí VZS ČČK, Místní skupiny Jablonec nad Nisou. Šlo v ní především o výdrž, orientaci v přírodě a práci s mapou. Sloužila jako testování nováčků, stejně jako pro tvrdé borce. Doba konání byla vždy někde o prázdninách nebo v září. Už tehdy se objevil profesor Chepches jako nepřítel číslo 1 a hráči jako agenti, mají za úkol překažení jeho plánů. Postupně se dokonce vyvinul jakýsi příběh, vedoucí až k jeho zničení profesora Chepchese (ke kterému nikdy nedošlo).

První T9 byla inspirována podobnou akcí pražské MS VZS jménem 22 hodin, které jsme se tedy zúčastnili (již se nekoná, poslední ročník byl 2006). Šlo v podstatě o 22 hodinový závod s podobnou náplní jako má dnes T9. Tehdy jsme se inspirovali a zkusili vytvořit něco podobného, ale v menším měřítku a v naší oblasti. A tak vzniklo T9.

Minulé roky ale nebyl v naší MS o T9 takový zájem a letos o prázdninách jsme již byli nuceni ji dokonce zrušit, z důvodu malé účasti. A tak jsme udělali další termín, netradičně na podzim a otevřeli ho veřejnosti. V roce 2007 to bylo vůbec poprvé co startovaly týmy složené jen z ne-členu VZS.

Tak to by bylo k minulosti a uvidíme jak to bude dál.

Fotografie:

Zrovna moc fotek bohužel nemáme, neb sebou vždy zapomeneme vzít foták, a když už fotíme tak zase není na fotce nic zajímavého. Tady máte pro inspiraci několik z ne tak vzdálené minulosti.